Znáte někoho, kdo ještě pořád nemá mobil? Jestli ano, můžete si položit otázku, co je někdo takový zač. Jestli je to někdo, kdo je neskutečně zaostalý, nebo jestli je to naopak šťastný člověk, který má vždycky, když chce, od ostatních pokoj, když není bez mobilu mimo domov a práci k zastižení.
Každopádně se dá takovému vzácnému exempláři člověka i závidět, i se mu posmívat. To podle toho, jak na něj nahlížíme. Když se je potřeba s někým spojit, je to určitě jasný chudák. Ten aby hledal někoho, kdo ho nechá zavolat, jelikož už v naší zemi zrušili všechny telefonní budky. Ale když má takový člověk volno, je na dovolené nebo třeba chce mít klid, je to k nezaplacení, že nemá mobil. Pak mu nikdo jednoduše nezavolá a nebude ho s ničím otravovat.
Stejně schopné pomáhat i škodit jsou všechny mobily. Ale přece jenom není mobil jako mobil. A tak toho některý umí víc a jiný pro změnu míň. A když toho umí hodně, je to takzvaný chytrý telefon, vymoženost posledních let, která už skoro vytlačila staré tlačítkové modely. I když jenom skoro. Chytré telefony toho totiž sice umí hodně, ale něco přece jenom neumí. Na rozdíl od původních hloupých mobilů. Chytré telefony nás třeba často zradí, když je používáme na internetu. Hodně často přes ně chytíme třeba i nějaký ten virus nebo přijdeme o hesla, o peníze a podobně. Ale zase nesmíme těm chytrým telefonům křivit, protože za to, jak nás poškozují, většinou nemůžou telefony, ale jenom my sami. Tím, jak je používáme.
Tak to prostě s mobilními telefony je. Někdy jsou nám užitečné, někdy ne. To záleží na tom, co od nich čekáme a co pro nás můžou udělat a jak. Ale celkem je jasné, že jsou mobily spíš dobré než špatné. Kdyby přece byly špatné, nikdo by o ně nestál. A my lidi o ně přece stojíme. Proč bychom si přece jinak kupovali pořád nové modely a platili za ně klidně i ohromné peníze, že? I když nám můžou být i jenom pro parádu, většinou jenom pro parádu nejsou.